Začneme trošku zvostra:-) Popis mého domácího porodu...
Termín porodu byl 8.11., poslíčky jsem měla minimálně 14dnů předem..ale zrovna večer před dnem D nic..V klidu jsem si večer procvičila s balonkem epino-na roztažení hráze- strávila spoustu času na netu a po půlnoci šla spát..O půl 5ráno mě zničehonic probudily celkem silné kontrakce..Překvapilo mě to,protože minulý porod probíhal 25hodin a celý nástup byl o hodně pomalejší..v posteli jsem vydržela ještě tak půl hodiny,ale když jsem se přesvědčila,že stahy jsou pravidelně po 5minutách, vzbudila jsem manžela a šla připravovat věci k porodu..Nakonec byly stahy tak silné, že jsem stejně nic už nenachystala a šla raději do vany…Opět změna oproti prvnímu porodu- ve vaně se mi udělalo strašně zle a na omdlení-a to jsem na to tak spoléhala,že mě teplá voda zase zachrání před největší bolestí
J Manžel šel vzbudit moji sestru, která měla na starosti pohlídat naši starší holčičku Emily a zavolal porodní asistentku.
Já mezitím ležela na boku v obýváku na rozložené sedačce a byla šíleně unavená a nedospaná… Každých 5 minut jsem díky mručení prodýchávala kontrakce, manžel mi masíroval záda a když stah pominul, usla .. No a semtam lítala na velkou- nevěřila jsem tomu, ale opravdu není klystýr nutný. Tělo se umí na porod připravit samoJ V 7hodin přijela PA, zkontrolovala mě a řekla, že je tam ještě trochu čípek…Asi tím, jak jsem byla mimo, jsem si udělala závěr ten, že to bude ještě na dlouho, že v takových bolestech budu až do večera..Nezavolala jsem ani svou kamarádku, kterou jsem chtěla u porodu mít, protože jsem ji nechtěla tak brzo „otravovat“…
Nakonec to bylo přesně za 30minut, co se miminko narodilo.
Po vnitřním vyšetření jsem šla opět na velkou, když najednou jsem ucítila,že leze ven i něco jiného..sáhla jsem si mezi nohy a ucítila tam jakoby hlavičku..rychle jsem se ještě opláchla a valila zpátky do pokoje, rukou si držela „hlavičku“ mezi nohama a volala, že už něco leze ven…Když jsem si opět lehla, aby se mohla PA podívat, vrátilo se to zpátky-byl to plodový vak s vodou, který ještě stále nepraskl. Ozvy miminka byly v pořádku a paní Bára řekla, že až budu cítit, že se mi chce tlačit, už můžu..
S tlačením jsem měla trauma z minulého porodu, protože mi tenkrát vůbec nešlo, všichni mi jen nadávali, jak to dělám špatně, že řvu, jak se miminko už dusí apod. Proto jsem se i tentokrát tlačení bála…Navíc,když jsem ještě před 5minutama žila v domnění, že tlačení přijde až za spoustu hodin…Ale tělo se nenechalo oklamat a musela jsem s tlačením začít..Asi 3 kontrakce jsem ještě zůstala v poloze na boku (v té době mi také praskla plodová voda, což byl hodně příjemný pocit..), kdy mi manžel masíroval záda a zároveň se snažil vytvářet na zvedlou nohu protitlak, který mi k tlačení hodně pomáhal, ale pak jsem si z posledních sil klekla na 4 a na 2 zatlačení TO dokázala!
Kayla byla nádherná! Hned jsem si ji sama vzala, opřela se o zeď a ňuhňala se s níJ Ona si mezitím spinkala..vůbec neplakala, bylo to nádherné! Když chtěla prso, nechala jsem ji přisát a ona střídavě spinkala a pila ještě další hodinu..Až potom ustřihla PA pupečník..celkově se vůbec nikam nespěchalo. Porodila jsem cca mezi 7,45-7,55 – celkem porod trval přes 3hodiny (až po třech dnech jsme malou vážili a měřili- má 52cm a 3,75kg)
Za tu dobu jsem byla jen jednou vnitřně vyšetřená+ pak kontrola toho plodového vaku. Procvičování hráze se také vyplatilo, protože jsem měla jen jednu ranku, kterou jsme původně ani šít nechtěli-nakonec mi tam paní Bára jeden steh dala, ale až druhý den a vůbec to nebolelo. Miminku se nedělala žádná vyšetření- až před odchodem PA, což bylo 3hodiny po narození, prokapala očička.
No a jak to probíhalo v pozadí? J Ségra odvedla po probuzení Emily k našim do ložnice (bydlíme v jednom rodinném domě), kde žádné moje řevy nebyly slyšetJ Tak si hrály, snídaly..Naši samozřejmě do práce neodjeli..Táta dokonce seděl na schodech a poslouchal mě, modlil se a zažíval určitě jeden z nejsilnějších dnů ve svém životě..Porod své vnučky takto zblízka. Když se Kaylinka narodila a zůstalo v pokoji „strašné“ ticho, prý vůbec nedýchal..čekal,kdy zase začnu křičet a místo toho také ticho..hrozně se bál..až po 5minutách,kdy malá slabounce zakňourala,honem utíkal dolů říct zbytku rodiny, že slyšel miminko a že jsem to zvládla..Ti se pak přišli podívat, až když je šel zavolat manžel (až jsme uklidili placentu apod) Emily se mohla se sestřičkou hned seznámit, pomáhala pak tatínkovi sfoukávat všechny svíčky v pokoji a určitě i pro ni to byl lepší zážitek, než kdybych byla v porodnici….
Porod byl nádherný…Nevím, co víc dodat..Jsem šťastná, že jsme mohli Sofince dopřát takový klidný start do života…
(a vstup mého manžela:)
A z pohledu táty..a manžela?
Abych řekl pravdu, byl jsem pro domácí porod rozhodnutý na 100% - tedy že manželku podpořím a pomůžu vybudovat uvítání naší malé jak se sluší a patří, bez té většinou otřesné omáčky okolo – která se raději velice rychle zapomíná.
Protože rodiče a rodička možná zapomene – vytěsní, jak byla ta sestra nepříjemná a jak tam to a ono bylo otřesné a jak to bylo ponižující a jak miminko odnesli a pak dělat jakože to rychle přebolelo a jakože se nic vlastně nestalo..Ono to totiž nepřebolí a hlavně miminko, které si to nese a pak se rodiče diví proč tak často pláče, když má bříško plné sunárku a raději ho nechají vyřvat aby tomu dali tečku a je zaděláno.
NO a taky je moc dobře že jsem nakonec nemusel v porodnici házet personálem a převracet nábytek, když by dělali co bych nechtěl dovolit, protože jsem v období kdy už mám všeho tak akorát dost a došla trpělivost s tímto systémem, nejen porodnictví a šestinedělí.
A praxe. Bál jsem se. Ale musel jsem se odevzdat důvěře v mou milovanou Lů a nechat vše plynout. Pak přicházely krize a já opatrně a nenápadně zjišťoval…“jak jsi na tom s krevním obrazem?“ a „máš náhradní PA, kdyby Bára nemohla?“ atd.. A najednou to bylo na spadnutí.
V pondělí ráno přišla Lů, já slyšel jak se napouští voda do vany a na rozdíl od Lů jsem věděl, že to bude fofr, že to bude lítat. Pustil jsem hudbu v duchu „Orgasmic birth“ a pak mě strhla tsunami emocí, potu a plně jsem si začal uvědomovat až se Lů vymotávala z pupeční šňůry, Kayla dřímala na prsu vše bylo klidné, ztišené prosycené pachy, mihotáním svíček a láskou.
Pak jsem si dal v hlavě 1+1 dohromady a zjistil, že domácí porod je zrození v pravém slova smyslu, je to magický okamžik doteku s našim nejhlubším nejdivočejším a nejpřírodnějším jádrem. Pro ženu speciálně obřad očištění – smrt toho Starého, vlastní nedůvěry a strachu a problémům s ženstvím atd. aby povstalo nové a čisté. A já pozoruju i u své ženy, že získala sebedůvěru a je na sebe hrdá. Má na co a jsem na ni pyšný.
A s tím souvisí otázka mých známých, kdy se ptají, jak můžu připustit takové riziko a co kdyby náhodou vyhřezl pupečník a co kdyby náhodou krvácení atd. A já jim můžu s klidem říct..žena, která nerodí hlavou ale tělem a srdcem, rodí bez komplikací. A moje žena Lů je královna a Kayla Sofie princezna a já jim oběma děkuji za dar, který mě v mnohém změnil, děkuji Bohu, přírodě. Ó vznešená divokosti která přežíváš v „pravých“ lidech, zvěři, v divokém tanci, zpěvu v zdravé zemi pod nohama a ve větru ve skalách.
Každý má povinnost přivést na Svět své vlastní dítě jak sám chce dle zásad přirozenosti a postavit se pevně za svůj názor a je katastrofa, s čím se můžou maminky v porodnicích setkat. Je to hanebnost a všechny ty odborníky, kteří nejsou osvícení a trvají si na své krátkozrakosti bych hnal bičem.
Viz slova jednoho z nich, v pořadu paní Jílkové „přirozený porod je mýtus“. Dovolte pane odborníku abych vás jako táta a manžel opravil. Přirozený porod je skutečný!
