pokračování deníku...
pátek v noci bazén (kolem 23hodiny se teprve šlo do bazénu, možná i později):
téma odevzdání se. jeden z partnerů ležel na vodě-břichem dolů nebo zády nahoru a druhý s ním točil, hrál si s ním. Druhý se musel úplně uvolnit, užívat si vodu. nejdřív je to krásný pocit,ale po chvíli zjistíš, že tě má partner ve své moci, že on je ten,kdo rozhoduje, kdy se nadechneš. že vlastně vůbec nejsi uvolněný...svaly ztuhlý, za krkem bolest...Navíc v únavě, v noci, pod vodou se ti honí v hlavě různý myšlenky, je to silná meditace...nejlepší je,když si společně s partnerem sednete na dno - to je hukot. někdy už se nám to podařilo tak,že člověk úplně vypne hlavu, zapomene na všechny myšlenky o utopení a dechu a jen sedí na dně, užívá si pobyt pod vodou a dokud nenaskočí právě ta hlava,seděl by tam snad věčně:-) Někdy už jsme tam takto byli hodně dlouho..Ale vraťme se zpět k odevzdání se.byl to pro mě silný zážitek...odevzdat se všemu...nemyslet, vypnout hlavu, jen cítit a důvěřovat...
nějak jsem to nezvládla...plakala jsem, byla jsem úplně otevřená..šli jsme na pokoj a tam jsem v posteli měla strašně silný zážitek, kdy mi byl ukázán konec mého dřívějšího života (pro mě jako křestana bylo hodně těžké začít věřit na "reinkarnaci", ale po delší době různých zážitků už tomu věřím...)..strašnej konec, já jsem hlavně bya strašná! byl to pro mě šílenej pocit...řekla jsem to Honzovi a myslela si,že mě už nebude milovat, že mě opustí...Ale nebylo mi to ukazané proto,abych se trápila-proto se tím netrápím, to už neovlivním. ale proto, aby se mi snáze odevzdávalo Bohu a Cestě v tomto životě...
Sobota- po první manželské noci jsme na meditaci prostě nevstali:-):-) Byla stejně jako páteční ráno Kundalini. Ale my chtěli být sami a šli jsme se projít. Dopoledne bylo nějaké kolečko ve skupině, co kdo četl a poslouchla v době chození apod. A pak bazén..opět síla...
Nejdřív ženy měly stát před svými muži a společně se potápět. Pak jsme se vyměnili..což bylo mnohem příjemnější:-)stát za svým mužem, cítit jeho silné záda, přitulit se,potápět se spolu. Měli jsme mít zavřené oči a začít chodit po bazéně. stejným krokem..postupně jsme se měli držet jen za ramena a pak se pustit úplně a jít za ním,poslepu. důvěřovat,že jdu za ním...vrazili jsme do nějakého páru a rozdělili se..byl to strašný pocit..chvíli jsem ho hledala,ale pak jsem se "zhroutila" na kraji bazénu.plakala jsem a nemohla se pohnout., cítila jsem se tak sama, opuštěná..musela jsem nejdřív najít sama sebe,abych mohla najít partnera..Blanka za mnou přišla přes celý bazén,utěšovala mě a když jsem si procítila a prožila samotu, opět jsem se vydala ho hledat... když jsem někoho potkala,zkoušela jsem podle ramen,jestli je to H. poznala jsem vždycky,že ne. v jednu chvíli jsem sáhla na H. záda a věděla,že je to on...Prostě jsem to okamžitě poznala....Bylo to dojemné, krásné, byla jsem zamilovaná,šťastná,že jsme se našli že se vždycky najdeme,i když se naše cesty mohou nědy rozdělit..
na oběd jsme přišli pozdě,protože jsme si to museli ještě trochu prožít a užít sami:-):-)
Po obědě jsme se opět rozdělili na ženy a muže. Muže odešli a my se vyhřívaly jako kočky na sluníčku a vyráběly Andílky- ochránce rodiny. Povídaly jsme si v ženském kruhu a bylo to opět velmi příjemné.Asi po 3hodinách jsme vyrazily za nimi do lesa..Už z dálky jsme viděly muže v červené barvě (barva dnešního dne), jak u lesa připravují ohen. Zavřely jsme si oči a Blanka nás dovedla do kruhu k nezapálenému ohni,kde si nás posutpně muži odvedli na své místo. Vyrobili pro nás pařezy, vydlabané na květináč. Blanka pro nás měla připravené malé cedry /cedr je velmi vzácný strom, víc v knihách Anastázie/. Dávali jsme si navzájem. Pár vzal stromeček a vybral si jiný pár,kterým ho daroval i s osobním přáním...Nám ho přinesla Blanka s Andrejem...Na pařez jsme pak přidali vyrobené Anděly. Mužská energie (vykopaný a opracovaný pařez) se spojila s jemnou ženskou (z vlny anděl)...Strážce rodiny..
Večer jsme se k ohni vrátili. Muži bubnovali, my bosé tančily..dneska to nebylo tak uvolňující a jednoduché,jako svatební noc,protože přijela návštěva. Pár - hodně dobrý bubeník Mára a jeho žena, profesionální břišní tanečnice. Poměrně dost to narušilo celou komunitu. navíc se zapojili hned od začátku, nenechali nás ostatní se ani rozkoukat..Muži nebubnovali tak sebejistě a ženy některé netančily vůbec ajiné (například já) se musely hodně přemáhat,aby šly a užily si to. naštěstí jsem se ocitla zrovna mezi dvěma bubeníky,kteří hráli skvěle,až se rozvibrovala celá země pode mnou a tančit jsem musela:-) Honza taky bubnoval..Tančila jsem bosá na louce daleko od ohně a pak i u ohně. koukat se na hvězdy,na měsíc, na jiskry, na ohen, cítit jak pálí, pohrávat si s ohněm..bylo to spojení země, vody (rosa), vzduchu i ohně...odešli jsme ale dřív,než ostatní...A šli jsme ještě do bazénu..
úplně potmě tam plavala (meditovala) i Tamarka. Tak jsme se přidali a zkoušeli si sedat na dno, různý techniky ... Když T. odešla, zapli jsme si podvodní světla (hrála krásná hudba) a každý si plaval zvlášt. odbourali jsme další bloky...najednou nám šly věci, které za celý pobyt nešly..tančila jsem ve vodě, zpívala si, splynula s vodou...H. taky...Z vody vylezl dřív a ještě se na mě koukal (což jsem netušila:-). když jsme přišli na pokoj, řekl mi jedno z nejhezčích vyznání..že mě snad doted vůbec neznal,že se na mě díval nějakýma jinýma očima.
je úžasný, když z člověka spadnou všechny ty masky, bariéry, stresy a zůstane jen zářící Bytost...
A neděli, nejsilnější den, musím opět odložit a napsat příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat