jsem tady správně?

Poslední dny mám pocit,že tady nějak nejsem správně. Pořád si "někde lítám" a skutečný život uniká. Ale nejsme si jistá, že je to špatně. Mě prostě ten skutečný život nebaví. Uklízet, vařit, psát diplomku, dělat věci z povinnosti a ne z radosti.
Svou práci miluji - ale jen do té doby, dokud z ní nepotřebuju peníze na zaplacení nájmu.
Miluji vaření - ale jen do té doby, dokud mi neřvou děti v poledne hlady a já z prázdné špajzky vymýšlím, co bude nejrychleji hotové.
Miluji procházky přírodou - do té doby, dokud nemusím oblíkat dvě uřvané cácorky, kterým se ven vůbec nechce.
Toto zamyšlení berte jako takový výkřik do tmy.
Snažím se zamyslet sama nad sebou, jestli jsem tak nedospělá, dětinská a povrchní nebo jestli jsem tak divoká a nespoutaná a co z toho pro mě a mé okolí plyne.