A co když neexistuje cíl? Cesta je pro nás cílem...
pátek 29. ledna 2010
Školka
Emily od listopadu chodila do školky. Vybírala jsem dlouho...Nakonec vyhrála Montessori, přípravka, kde bylo jen 5dětí. Em si tam zvykla překvapivě rychle a vypadala spokojeně. 2dopoledne týdně. Ale po Vánocích nastala změna...Už se tam netěšila jako dřív, ráno se odmítala chystat apod. Tak jsme celý leden řešili, jestli ji tam dál nechat nebo ne...Proběhlo i pár meditací - a závěr? Že je tam sice ráda, ale nepochopila, proč tam vůbec je. Proč já jsem s Kaylou doma a ona je SAMA ve školce. No a docvaklo to i mně. Sice jsem se tyto dny snažila využít na práci, ale pracovat mohu i s Em. Nebo si lépe zorganizovat čas. Včera tam byla naposledy. Myslím,že víc se bude stýskat po paní učitelce,hračkách a skvělém přístupu mně,než Em:-) Tak snad se z toho brzo otřepu:-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat