pokračování deníku...
pátek v noci bazén (kolem 23hodiny se teprve šlo do bazénu, možná i později):
téma odevzdání se. jeden z partnerů ležel na vodě-břichem dolů nebo zády nahoru a druhý s ním točil, hrál si s ním. Druhý se musel úplně uvolnit, užívat si vodu. nejdřív je to krásný pocit,ale po chvíli zjistíš, že tě má partner ve své moci, že on je ten,kdo rozhoduje, kdy se nadechneš. že vlastně vůbec nejsi uvolněný...svaly ztuhlý, za krkem bolest...Navíc v únavě, v noci, pod vodou se ti honí v hlavě různý myšlenky, je to silná meditace...nejlepší je,když si společně s partnerem sednete na dno - to je hukot. někdy už se nám to podařilo tak,že člověk úplně vypne hlavu, zapomene na všechny myšlenky o utopení a dechu a jen sedí na dně, užívá si pobyt pod vodou a dokud nenaskočí právě ta hlava,seděl by tam snad věčně:-) Někdy už jsme tam takto byli hodně dlouho..Ale vraťme se zpět k odevzdání se.byl to pro mě silný zážitek...odevzdat se všemu...nemyslet, vypnout hlavu, jen cítit a důvěřovat...
nějak jsem to nezvládla...plakala jsem, byla jsem úplně otevřená..šli jsme na pokoj a tam jsem v posteli měla strašně silný zážitek, kdy mi byl ukázán konec mého dřívějšího života (pro mě jako křestana bylo hodně těžké začít věřit na "reinkarnaci", ale po delší době různých zážitků už tomu věřím...)..strašnej konec, já jsem hlavně bya strašná! byl to pro mě šílenej pocit...řekla jsem to Honzovi a myslela si,že mě už nebude milovat, že mě opustí...Ale nebylo mi to ukazané proto,abych se trápila-proto se tím netrápím, to už neovlivním. ale proto, aby se mi snáze odevzdávalo Bohu a Cestě v tomto životě...
Sobota- po první manželské noci jsme na meditaci prostě nevstali:-):-) Byla stejně jako páteční ráno Kundalini. Ale my chtěli být sami a šli jsme se projít. Dopoledne bylo nějaké kolečko ve skupině, co kdo četl a poslouchla v době chození apod. A pak bazén..opět síla...
Nejdřív ženy měly stát před svými muži a společně se potápět. Pak jsme se vyměnili..což bylo mnohem příjemnější:-)stát za svým mužem, cítit jeho silné záda, přitulit se,potápět se spolu. Měli jsme mít zavřené oči a začít chodit po bazéně. stejným krokem..postupně jsme se měli držet jen za ramena a pak se pustit úplně a jít za ním,poslepu. důvěřovat,že jdu za ním...vrazili jsme do nějakého páru a rozdělili se..byl to strašný pocit..chvíli jsem ho hledala,ale pak jsem se "zhroutila" na kraji bazénu.plakala jsem a nemohla se pohnout., cítila jsem se tak sama, opuštěná..musela jsem nejdřív najít sama sebe,abych mohla najít partnera..Blanka za mnou přišla přes celý bazén,utěšovala mě a když jsem si procítila a prožila samotu, opět jsem se vydala ho hledat... když jsem někoho potkala,zkoušela jsem podle ramen,jestli je to H. poznala jsem vždycky,že ne. v jednu chvíli jsem sáhla na H. záda a věděla,že je to on...Prostě jsem to okamžitě poznala....Bylo to dojemné, krásné, byla jsem zamilovaná,šťastná,že jsme se našli že se vždycky najdeme,i když se naše cesty mohou nědy rozdělit..
na oběd jsme přišli pozdě,protože jsme si to museli ještě trochu prožít a užít sami:-):-)
Po obědě jsme se opět rozdělili na ženy a muže. Muže odešli a my se vyhřívaly jako kočky na sluníčku a vyráběly Andílky- ochránce rodiny. Povídaly jsme si v ženském kruhu a bylo to opět velmi příjemné.Asi po 3hodinách jsme vyrazily za nimi do lesa..Už z dálky jsme viděly muže v červené barvě (barva dnešního dne), jak u lesa připravují ohen. Zavřely jsme si oči a Blanka nás dovedla do kruhu k nezapálenému ohni,kde si nás posutpně muži odvedli na své místo. Vyrobili pro nás pařezy, vydlabané na květináč. Blanka pro nás měla připravené malé cedry /cedr je velmi vzácný strom, víc v knihách Anastázie/. Dávali jsme si navzájem. Pár vzal stromeček a vybral si jiný pár,kterým ho daroval i s osobním přáním...Nám ho přinesla Blanka s Andrejem...Na pařez jsme pak přidali vyrobené Anděly. Mužská energie (vykopaný a opracovaný pařez) se spojila s jemnou ženskou (z vlny anděl)...Strážce rodiny..
Večer jsme se k ohni vrátili. Muži bubnovali, my bosé tančily..dneska to nebylo tak uvolňující a jednoduché,jako svatební noc,protože přijela návštěva. Pár - hodně dobrý bubeník Mára a jeho žena, profesionální břišní tanečnice. Poměrně dost to narušilo celou komunitu. navíc se zapojili hned od začátku, nenechali nás ostatní se ani rozkoukat..Muži nebubnovali tak sebejistě a ženy některé netančily vůbec ajiné (například já) se musely hodně přemáhat,aby šly a užily si to. naštěstí jsem se ocitla zrovna mezi dvěma bubeníky,kteří hráli skvěle,až se rozvibrovala celá země pode mnou a tančit jsem musela:-) Honza taky bubnoval..Tančila jsem bosá na louce daleko od ohně a pak i u ohně. koukat se na hvězdy,na měsíc, na jiskry, na ohen, cítit jak pálí, pohrávat si s ohněm..bylo to spojení země, vody (rosa), vzduchu i ohně...odešli jsme ale dřív,než ostatní...A šli jsme ještě do bazénu..
úplně potmě tam plavala (meditovala) i Tamarka. Tak jsme se přidali a zkoušeli si sedat na dno, různý techniky ... Když T. odešla, zapli jsme si podvodní světla (hrála krásná hudba) a každý si plaval zvlášt. odbourali jsme další bloky...najednou nám šly věci, které za celý pobyt nešly..tančila jsem ve vodě, zpívala si, splynula s vodou...H. taky...Z vody vylezl dřív a ještě se na mě koukal (což jsem netušila:-). když jsme přišli na pokoj, řekl mi jedno z nejhezčích vyznání..že mě snad doted vůbec neznal,že se na mě díval nějakýma jinýma očima.
je úžasný, když z člověka spadnou všechny ty masky, bariéry, stresy a zůstane jen zářící Bytost...
A neděli, nejsilnější den, musím opět odložit a napsat příště...
úterý 27. dubna 2010
pondělí 26. dubna 2010
Partnerský seminář v Hartmanicích I
Protože byl hodně silný a během 4dnů jsme měli tolik zážitků jako minimálně za měsíc,rozhodla jsem se vypsat se do virtuálního deníku. A to hlavně kvůli sobě.abych si vše zaznamenala a mohla zavzpomínat v těžkých chvílích...možná to bude až moc otevřené a mnozí čtenáři nepochopí..ale zkuste to prosím a případně ani nečtěte..je to opravdu hlavně pro nás:-):-)a až moc dlouhé:-) Slova nikdy nevystihnou plný prožitek...
čtvrtek - před ojdezdem na seminář jsme se samozřejmě pohádali..stres z odevzdání dětí, stres z cesty, jaké to bude...měli jsme jet oblečení v tom,co jsme nosili v době chození. hodně velké retro:-) ale udělali jsme to tak...Učesala jsem si dva copy,namalovala se, Honza v autě pustil cd z té doby a začli jsme si to užívat...zamilovala jsem se:-) Přivítání s Blankou bylo krásné! Mám ji moc ráda.Je to úžasná žena. Na Tamarku jsem se také moc těšila, až ji poznám...(má web www.cestazeny.cz a vede ženské semináře a rituály zejména v Praze). je to tak úžasně éterická bytost...Ale o tom později.
Bylo nás 9párů-všech věkových kategorií. Začli jsme zvostra...
Třepáním- je to první část z Kundalíní meditace, vše ze sebe setřást, nechat sebou vibrovat Zemi, od noh až po hlavu..Vůbec mi to nešlo, ale trvalo to tak dlouho,že jsem se postupně uvolnila aopravdu ze sebe vše vytřásla..pak jsme si (to vše se zavřenýma očima) zatančili,abychom oslavili tuto probuzenou energii...Poprvé v životě jsem si užila tanec!!! Bez komplexů, bez přemýšlení...Nechala jsem se vést energií a bylo to nádherné.
Po představení (ve stylu je mi 17 a právě jsem pozanal toho pravého..prostě retro styl) jsme šli na večeři a večer do bazénu.
Voda v Hartmanicích je opravdu kouzelná. Slaná, krásně teplá (jako vana). Do vody chodíme nazí. je zde ale tma, intimno, nikdo se nemusí stydět, řešit tělo, řešit touhy..vše je přirozené, čisté, spontánní...
Téma: svíčky, zdroj světla, nebát si přijít znovu zapálit, důvěřovat svému světlu, setkání s partnerem,jeho světlem.
Nádherně nás to s H. sblížilo a večer jsme se milovali,jako by to bylo popré. úplně jsme si znovu prožili ten čistý čas chození, poznávání se, radosti..
Pátek- ještě stále jsme spolu měli "jen "chodit a to znamená,že jsem hlavně sám za sebe, ženy s ženama a muži spolu.
Dopoledne bazén: jeden stál a druhý ho zahrnul láskou a dotyky. pod vodou,nad vodou. plavat kolem svého milovaného, dotýkat se ho, líbat ho na prsty u nohou pod vodou..a pak jen stát a přijímat tyto láskyplné doteky od druhého...když jsme se nabažili vzájemné blízkosti, zažili jsme i hravost..která v chození nesmí chybět:-)a která s epak všedním životem spolu vytrácí...Zkoušeli jsme delfíní techniku plavání., fakt vtipný,ale krásný..každý sám a pak společně na sobě..
Odpoledne: ženy šly společně k hartmanické kapličce pod lípy a vyráběly jsme věneček z vlny. a žensky kecaly:-) mmj i o tom,jak jsme přišly o "věneček":-):-) my jsme s Tamarkou domluvily ženské setkávání i v Brně.
Muži šli do lesa a vyráběli pro nás překvapení. Stejně tak i věnečky byl tajemstvím. na večer-ale netušili jsme,co se bude dít.
sebou jsme měli mít červené,modré,černé a bílé oblečení a vždycky nám řekli, do jaké barvy se máme zrovna obléci. Na večer jsme se měli obléci do bílé. ženy jsme se sešly opět zvlášt a připravovaly jsme se jako nevěsty. jedna nevěsta seděla a ostatní "kněžky" ji chystaly...Učesaly jsme se,daly si věnečky, bílé šaty a sukně šperky...Muži bubnovali...Když jsme byly připravené, šly jsme za ruku za nimi...již z dálky bylo slyšet bubnování, které rozproudilo ženskou energii. Vešly jsme do místnosti, která byla úplně nasáklá testosteronem...Muži, samci, silní ochránci tam seděli, každý před sebou zapálenou solnou lampu, uprostřed solná lampa a bubnovali. Atmosféra úžasná...my jsme pro ně tančily...Kolem "ohně" uprostřed jsme v kruhu tančily...Nejdříve všechny společně a poté si měl muž přijít pro svou ženu, my ostatní si šly sednout bokem a zatančili si sami svůj svatební tanec..poté odešli již spolu...ostatní ženy se vrátily do kruhu a tančily..pro svého muže. Postupně jsme tam zůstaly jen my dvě s tamarkou (ta tam byla bez partnera). Honza pro mě přišel jako poslední. Byla jsem smutná, nazlobená, lítostivá...Ale nemohl se na mě vynadívat,tak si to vychutnal...Vždyt teprve tady na semináři jsme po tolika letech otevřela dvířka k tanci...Hodně se toho tím změnilo...ještě dlouho jsme tančily, my pro své muže a poté my bubnovaly a muži si taky zatančili uprostřed:-) v noci jsme šli do bazénu.
Téma: odevzdání se. Pro mě hlavní téma celého semináře. provázelo mě celou dobunejen odevzdání se partnerovi,ale Bohu, své Cestě,celému Vesmíru..
bylo to těžké a hodně se toho tuto noc stalo...Ale o tom až zítra...
čtvrtek - před ojdezdem na seminář jsme se samozřejmě pohádali..stres z odevzdání dětí, stres z cesty, jaké to bude...měli jsme jet oblečení v tom,co jsme nosili v době chození. hodně velké retro:-) ale udělali jsme to tak...Učesala jsem si dva copy,namalovala se, Honza v autě pustil cd z té doby a začli jsme si to užívat...zamilovala jsem se:-) Přivítání s Blankou bylo krásné! Mám ji moc ráda.Je to úžasná žena. Na Tamarku jsem se také moc těšila, až ji poznám...(má web www.cestazeny.cz a vede ženské semináře a rituály zejména v Praze). je to tak úžasně éterická bytost...Ale o tom později.
Bylo nás 9párů-všech věkových kategorií. Začli jsme zvostra...
Třepáním- je to první část z Kundalíní meditace, vše ze sebe setřást, nechat sebou vibrovat Zemi, od noh až po hlavu..Vůbec mi to nešlo, ale trvalo to tak dlouho,že jsem se postupně uvolnila aopravdu ze sebe vše vytřásla..pak jsme si (to vše se zavřenýma očima) zatančili,abychom oslavili tuto probuzenou energii...Poprvé v životě jsem si užila tanec!!! Bez komplexů, bez přemýšlení...Nechala jsem se vést energií a bylo to nádherné.
Po představení (ve stylu je mi 17 a právě jsem pozanal toho pravého..prostě retro styl) jsme šli na večeři a večer do bazénu.
Voda v Hartmanicích je opravdu kouzelná. Slaná, krásně teplá (jako vana). Do vody chodíme nazí. je zde ale tma, intimno, nikdo se nemusí stydět, řešit tělo, řešit touhy..vše je přirozené, čisté, spontánní...
Téma: svíčky, zdroj světla, nebát si přijít znovu zapálit, důvěřovat svému světlu, setkání s partnerem,jeho světlem.
Nádherně nás to s H. sblížilo a večer jsme se milovali,jako by to bylo popré. úplně jsme si znovu prožili ten čistý čas chození, poznávání se, radosti..
Pátek- ještě stále jsme spolu měli "jen "chodit a to znamená,že jsem hlavně sám za sebe, ženy s ženama a muži spolu.
Dopoledne bazén: jeden stál a druhý ho zahrnul láskou a dotyky. pod vodou,nad vodou. plavat kolem svého milovaného, dotýkat se ho, líbat ho na prsty u nohou pod vodou..a pak jen stát a přijímat tyto láskyplné doteky od druhého...když jsme se nabažili vzájemné blízkosti, zažili jsme i hravost..která v chození nesmí chybět:-)a která s epak všedním životem spolu vytrácí...Zkoušeli jsme delfíní techniku plavání., fakt vtipný,ale krásný..každý sám a pak společně na sobě..
Odpoledne: ženy šly společně k hartmanické kapličce pod lípy a vyráběly jsme věneček z vlny. a žensky kecaly:-) mmj i o tom,jak jsme přišly o "věneček":-):-) my jsme s Tamarkou domluvily ženské setkávání i v Brně.
Muži šli do lesa a vyráběli pro nás překvapení. Stejně tak i věnečky byl tajemstvím. na večer-ale netušili jsme,co se bude dít.
sebou jsme měli mít červené,modré,černé a bílé oblečení a vždycky nám řekli, do jaké barvy se máme zrovna obléci. Na večer jsme se měli obléci do bílé. ženy jsme se sešly opět zvlášt a připravovaly jsme se jako nevěsty. jedna nevěsta seděla a ostatní "kněžky" ji chystaly...Učesaly jsme se,daly si věnečky, bílé šaty a sukně šperky...Muži bubnovali...Když jsme byly připravené, šly jsme za ruku za nimi...již z dálky bylo slyšet bubnování, které rozproudilo ženskou energii. Vešly jsme do místnosti, která byla úplně nasáklá testosteronem...Muži, samci, silní ochránci tam seděli, každý před sebou zapálenou solnou lampu, uprostřed solná lampa a bubnovali. Atmosféra úžasná...my jsme pro ně tančily...Kolem "ohně" uprostřed jsme v kruhu tančily...Nejdříve všechny společně a poté si měl muž přijít pro svou ženu, my ostatní si šly sednout bokem a zatančili si sami svůj svatební tanec..poté odešli již spolu...ostatní ženy se vrátily do kruhu a tančily..pro svého muže. Postupně jsme tam zůstaly jen my dvě s tamarkou (ta tam byla bez partnera). Honza pro mě přišel jako poslední. Byla jsem smutná, nazlobená, lítostivá...Ale nemohl se na mě vynadívat,tak si to vychutnal...Vždyt teprve tady na semináři jsme po tolika letech otevřela dvířka k tanci...Hodně se toho tím změnilo...ještě dlouho jsme tančily, my pro své muže a poté my bubnovaly a muži si taky zatančili uprostřed:-) v noci jsme šli do bazénu.
Téma: odevzdání se. Pro mě hlavní téma celého semináře. provázelo mě celou dobunejen odevzdání se partnerovi,ale Bohu, své Cestě,celému Vesmíru..
bylo to těžké a hodně se toho tuto noc stalo...Ale o tom až zítra...
sobota 10. dubna 2010
Všechny cesty vedou do Haluzic:-)
Taky se vám stává, že během krátké doby začnete slýchat stále stejné jméno nebo místo? A pak na to narazíte a řeknete si- jo, to je přesně pro mě! To teď potřebuji! Jak jsem bez toho mohl tak dlouho žít? Proč jsem si toho nevšiml dřív? Vždyť na tomto webu jsem byl tisíckrát? A najednou se před vámi odkryje zase kousek Cesty, po které máte jít. Zajímavé je,že toto odkytí nepřichází ve chvílích, kdy o to úpěnlivě prosíme. Ale přijde si, až nastane ten pravý čas. Někdy po hodně dlouhé době...
Za poslední týden jsem stále někde četla o Haluzicích. Dokonce jsem si četla bližší info, ale nějak více mne to nezasáhlo. Až dnes.
Protože je sobota a já se soboty snažím prožívat svátečně, duchovněji, našla jsem si web cestyksobe.cz a intuitivně si vybrala reportáž, která by mi dneska sedla. Byla to reportáž s šamankou Alicii Hamm o medicínském kruhu, který mmj je právě v Haluzicích. V tu chvíli mi to docvaklo. Všechno. Odpověďi na otázky, které jsem měla v noci. Odpověďi, co s pozemkem a bydlením. Už vím, co je špatná cesta. Jen ještě nevím, co je ta správná. Ale očekávám, že v Haluzicích se zase o kousek víc odhalí..
Takže teď ještě nadchnout Honzu a frčíme na návštěvu do Haluzic...
No není ten život úžasnej? Taková skvělá hra!:-) Ona by to snad i byla nuda bez těch záhad a otázek!
Všechny cesty asi nevedou do Haluzic (proto ani nebudu dávat konkrétní odkazy na reportáže, o kterých píšu), ale rozhodně doporučuju tyto stránky, třeba se vám také poodhalí kousek z Cesty:
http://cestyksobe.cz/
A budu opět moc ráda za vaše reakce. Je krásné se vzájemně sdílet.
Za poslední týden jsem stále někde četla o Haluzicích. Dokonce jsem si četla bližší info, ale nějak více mne to nezasáhlo. Až dnes.
Protože je sobota a já se soboty snažím prožívat svátečně, duchovněji, našla jsem si web cestyksobe.cz a intuitivně si vybrala reportáž, která by mi dneska sedla. Byla to reportáž s šamankou Alicii Hamm o medicínském kruhu, který mmj je právě v Haluzicích. V tu chvíli mi to docvaklo. Všechno. Odpověďi na otázky, které jsem měla v noci. Odpověďi, co s pozemkem a bydlením. Už vím, co je špatná cesta. Jen ještě nevím, co je ta správná. Ale očekávám, že v Haluzicích se zase o kousek víc odhalí..
Takže teď ještě nadchnout Honzu a frčíme na návštěvu do Haluzic...
No není ten život úžasnej? Taková skvělá hra!:-) Ona by to snad i byla nuda bez těch záhad a otázek!
Všechny cesty asi nevedou do Haluzic (proto ani nebudu dávat konkrétní odkazy na reportáže, o kterých píšu), ale rozhodně doporučuju tyto stránky, třeba se vám také poodhalí kousek z Cesty:
http://cestyksobe.cz/
A budu opět moc ráda za vaše reakce. Je krásné se vzájemně sdílet.
čtvrtek 1. dubna 2010
Škola s diplomem nebo škola života?
Aktuálně řeším jeden problém - co se školou. Už jsem několikrát myslela,že jsem definitivně rozhodnutá, ale stále dokola zjišťuji,že nejsem. A musím se rozhodnout co nejdřív..Uf..
Tak a o co přesně jde.
Ještě před těhotenstvím jsem dodělala bakalářský studium obor Sociální pedagogika. Přijímačkama jsem se dostala dál,do Mgr. To jsem s 2letou přestávkou /s dvěma dětma a dvěma obchody se fakt těžko studuje/ tak nějak dostudovala až téměř do cíle. Chybí mi diplomka a státnice. Teď jsem se zapisovala další odklad - už poslední, který mě bude stát celkem 15tisíc. Už to byl trošku důvod k váhání..Ale rozhodně ne hlavní.
Hlavní důvod, proč zvažuju školu zabalit úplně je postrádání smyslu.
Škola mi celou dobu nic nedává - jen titul by mi dala..
Na co ale titul?
Pro lepší pocit ega? Pro větší úctu od ostatních?
Vím, že v tomto oboru pracovat nebudu. I kdyby, mé hlavní přednosti jsou věci zorganizovat. Zorganizuju vám z fleku založení školky, ale učit tam nebudu:-) Zorganizuju semináře, konference, ale přednášející nebudu. Pochybuju, že by se to po získání titulu změnilo a na organizaci taky titul nepotřebuji.
Dneska jsem "náhodou" slyšela písničku od Žiarislava, který právě o diplomech zpíval. Samozřejmě v tom smyslu, že jsou zbytečný:-)
Před chvílí jsem ještě ležela v posteli a usínala, ale ze spánku mě vyhnala myšlenka
"kdybych byla vážně nemocná a za 1,12,24 měsíců tady nebyla,jak bych žila"
Byla bych s rodinou! užívala si holčiček! Dodělala web naší neziskovky:-) Rozhodně ne studiem.
Někdo třeba ano, protože ho studium naplňuje. Mě také studium naplňuje, ale né v tomto směru..
Hlásím se na kurz pro duly. Tam bych se moc ráda dostala a kurz dodělala...
Ale škola???Abych se mohla podepisovat Mgr L.H. No není to vtipný a zbytečný????!!!!
je mi jasný,že většina z vás by mě přemlouvala. Naši "mě zabijou" :-DDDD
Jako vždy nechám otevřený konec...Zatím nevím...
Písnička Žiarislava:
Už sa život už sa pohol
kto by to bol povedal
že nerobíš čo jsi mohol
ale žiješ čo duch dal
si to představ
to se može
měštáci sa čuduju
prečo vyletel si z kože
a nechal civilizáciu
skor než tvoje oči pojdu
na tu cestu živých snou
staré šaty darej ohnu
tvar si vezmi zo sebou
kariéra tiul jméno
mohol si byt vážný pán
kebys nebol taký geroi (?)
a čo chcu to dodržal
tolko by si toho mal
sivá karta plná čísel
mohol si žít na úrovni
na výkladoch by si visel
skončilo to ale v ohni
skor než tvoje oči pojdu
na tu cestu živých snou
staré šaty daruj ohnu
tvár si vezmi zo sebou
světlo bývá s tmou
luna hrá zo slnkom
světlo bývá s tmou
luna hrá zo slnkom
Copak můžu, když mě to táhne úplně jinam????!!!To by byla zrada. Podraz sama na sebe. Přetvářka. Chci žít, co "kážu". Radikální změny, návrat ke kořenům, k přírodě. většina mě asi nepochopí...Ale někdo třeba ano.
I v Bibli je ale psáno: "nestarejte se o zítřek, vždyt zítřek má svých starostí dost." Budu důvěřovat Bohu a své intuici. Teď školu nepotřebuji, je to naivní, ale je to tak. Pokud za 10,20,30let bude všechno jinak, třeba si školu dodělám:-)
Mmch jsem si nikdy nevšimla,že ta písnička je tak dlouhá. Pořád jede, už několikrát po sobě a čím dál pomaleji...
Tak pá přátelé, už brzy daruju staré šaty ohni....
Tak a o co přesně jde.
Ještě před těhotenstvím jsem dodělala bakalářský studium obor Sociální pedagogika. Přijímačkama jsem se dostala dál,do Mgr. To jsem s 2letou přestávkou /s dvěma dětma a dvěma obchody se fakt těžko studuje/ tak nějak dostudovala až téměř do cíle. Chybí mi diplomka a státnice. Teď jsem se zapisovala další odklad - už poslední, který mě bude stát celkem 15tisíc. Už to byl trošku důvod k váhání..Ale rozhodně ne hlavní.
Hlavní důvod, proč zvažuju školu zabalit úplně je postrádání smyslu.
Škola mi celou dobu nic nedává - jen titul by mi dala..
Na co ale titul?
Pro lepší pocit ega? Pro větší úctu od ostatních?
Vím, že v tomto oboru pracovat nebudu. I kdyby, mé hlavní přednosti jsou věci zorganizovat. Zorganizuju vám z fleku založení školky, ale učit tam nebudu:-) Zorganizuju semináře, konference, ale přednášející nebudu. Pochybuju, že by se to po získání titulu změnilo a na organizaci taky titul nepotřebuji.
Dneska jsem "náhodou" slyšela písničku od Žiarislava, který právě o diplomech zpíval. Samozřejmě v tom smyslu, že jsou zbytečný:-)
Před chvílí jsem ještě ležela v posteli a usínala, ale ze spánku mě vyhnala myšlenka
"kdybych byla vážně nemocná a za 1,12,24 měsíců tady nebyla,jak bych žila"
Byla bych s rodinou! užívala si holčiček! Dodělala web naší neziskovky:-) Rozhodně ne studiem.
Někdo třeba ano, protože ho studium naplňuje. Mě také studium naplňuje, ale né v tomto směru..
Hlásím se na kurz pro duly. Tam bych se moc ráda dostala a kurz dodělala...
Ale škola???Abych se mohla podepisovat Mgr L.H. No není to vtipný a zbytečný????!!!!
je mi jasný,že většina z vás by mě přemlouvala. Naši "mě zabijou" :-DDDD
Jako vždy nechám otevřený konec...Zatím nevím...
Písnička Žiarislava:
Už sa život už sa pohol
kto by to bol povedal
že nerobíš čo jsi mohol
ale žiješ čo duch dal
si to představ
to se može
měštáci sa čuduju
prečo vyletel si z kože
a nechal civilizáciu
skor než tvoje oči pojdu
na tu cestu živých snou
staré šaty darej ohnu
tvar si vezmi zo sebou
kariéra tiul jméno
mohol si byt vážný pán
kebys nebol taký geroi (?)
a čo chcu to dodržal
tolko by si toho mal
sivá karta plná čísel
mohol si žít na úrovni
na výkladoch by si visel
skončilo to ale v ohni
skor než tvoje oči pojdu
na tu cestu živých snou
staré šaty daruj ohnu
tvár si vezmi zo sebou
světlo bývá s tmou
luna hrá zo slnkom
světlo bývá s tmou
luna hrá zo slnkom
Copak můžu, když mě to táhne úplně jinam????!!!To by byla zrada. Podraz sama na sebe. Přetvářka. Chci žít, co "kážu". Radikální změny, návrat ke kořenům, k přírodě. většina mě asi nepochopí...Ale někdo třeba ano.
I v Bibli je ale psáno: "nestarejte se o zítřek, vždyt zítřek má svých starostí dost." Budu důvěřovat Bohu a své intuici. Teď školu nepotřebuji, je to naivní, ale je to tak. Pokud za 10,20,30let bude všechno jinak, třeba si školu dodělám:-)
Mmch jsem si nikdy nevšimla,že ta písnička je tak dlouhá. Pořád jede, už několikrát po sobě a čím dál pomaleji...
Tak pá přátelé, už brzy daruju staré šaty ohni....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)