Juj,to jsem tak dlouho nic nenapsala...No jo,žil se reálný život s minimem internetu:-)
Co mě poslední dny hřeje u srdce a s čím bych se ráda podělila je nádherný svět plný fantazie mé starší dcery.
Než se jí narodila sestřička, neuměla si hrát sama. Ke každé hře vyžadovala i mě. Asi to byl normální vývoj, který mě však-pravda-mnohdy stresoval. Chtěla jsem mít aspoň chvíli klid a ona mě ke každé hračce volala a zvala ke společnému hraní. To mladší dcerka nedělá. Od toho je starší ségra:-)
Až tento týden jsem si všimla, že Emily si celé DNY létá ve svém světě plném nádherným fantazií. Staví si obchůdky plné citrónových polívek. Přinese si zvenku větvičku rakytníku a v kočárku si vytvoří vlastní zahrádku, na kterou chodí během dne rakytník zobat:-) Z bezpečnéhu břehu polštáře chytá krokodýly. A nejraději má hru na maminku - pečlivou, laskavou, trpělivou maminku, která nosí své děti v šátku, nenechává je plakat a neustále je mazlí.
Pláču dojetím, když ji pozoruji při hrách. Rostou nám....Princezny. A my si jich tak málo užíváme! Tak málo jim čteme pohádky! Tak málo je nezaujatě a s láskou pozorujeme! Za chvíli se odpoutají od mámy a táty a půjdou do školek, škol, za partou kámošů. Ještě je nechci dát....Ještě si je chci mazlit a dohánět čas, který jsem ztratila v práci, zatímco na mě čekaly holčičky v postýlkách.
Kéž by nám neměly naše děti co odpouštět...
