Jsme Hraničářova rodina. Už to víte? :-)
Je pro mě nepochopitelné, že by měl mít člověk za svůj život jen jedno jméno. Navíc takové, které mu dají rodiče. Mnohem víc je mi bližší přístup Aborigines, kteří svá jména mění několikrát za život. Když cítí, že posotupili ve svém vývoji nebo zásadně změní své poslání a práci, tak si udělají obřad a jméno si prostě změní. Hotovo.
V některých indiánských kmenech se dospělí jmenují podle svých dětí. Máma Emily a Kaylinky...
Ale i u nás to přece bývalo jinak. Příjmení jsi měl podle práce, kterou děláš. Švecovi, Kovářovi, Truhlářovi apod.
No a já vám nyní veřejně sděluji, že jsme rodina Hraničářů.
Co to znamená?
"Hraničář ráje" - už jsou to dva roky, co si Honza vybral toto jméno. Netušil, co všechno obsahuje. Myslel si,že bude vodit lidi po horách a ukazovat jim nádheru přírody a nechat je, aby si prožili hranice svých možností, hranice svého duchovna, hranice přírody. Hraničář má ale i další poslání! A zároveň prokletí. Je neustále na hranici dvou světů. Nesnadno se žije mezi světy. Jednou nohou zde, druhou nohou tam. Ať už se jedná o město/hory nebo Zemi/Vesmír nebo Světlo/Tma...Stále balancuje. A nám ostatním ukazuje, kudy jít. Alespoň trošku..Občas se někde mihne, zasáhne tam, kde zasáhnout má a mizí zase do svého světa.
A to se sakra dotýká i jeho rodiny!!
Já jako jeho kněžka mu jsem oporou, provázím ho místy, kde by mohl zakolísat, dávám mu lásku a zázemí. Aby věděl, že i v tom lidském světě je krása a láska. Aby tu zůstal. jsme zapletení. Provádím já jeho, ale i on mě.
A děti? Ty jsou toho všeho součástí. A důležitým prvkem. Hraničářovi děti! Musí být silné, schopné přežít v přírodě, přizpůsobivé.
Celá naše rodina přijala tento úkol. Hraničář a jeho rodina...Třeba se s ním taky setkáte - mezi světy...A pokud to bude v "našem" světě, nezlobte se na něho, že je nedůvěřivý a málomluvný :-) Necítí se "tady" moc dobře. Ale třeba i to se časem změní, makáme na sobě.
úterý 11. května 2010
neděle 2. května 2010
Hartmanice závěr
Dostávám se k sepsání posledního dne partnerského semináře...konečně:-)
Zpoždění nebylo až tak způsobené nedostatkem času,ale spíš tím, že jsme ještě stále v procesu. Téměř každý den se nám dějí nějaké zvláštní věci. Lítáme si po Vesmíru, připravujeme H. iniciaci, vracíme se do minulých životů, děláme si rituálky a ták. prostě jsme mimo:-) Až na to,že se v takovém stavu nedá zas tak moc plynout v normálním běžným životě domácích prací a výdělečných prací, tak si to užíváme.
No ale vraťme se k neděli...
Dopoledne jsme se-stejně jako v pátek- masírovali. zabalení jen v sarongu jsme se oddali jeden druhému. Partnerovi vybereš s láskou a intuitivně aromaolej,což je dost podstatná součást masáží. Aromaoleje nám mohou pomoci v meditacích, při fyzických i psychickcýh potížích. Vytáhla jsem pro H. "kuskus", což je olejíček pro ty, kteří touží po dokonalosti. Ó jak výstižné:-):-) Hladila jsem ho, masírovala, zaplavila něhou a láskou. Od srdce k srdci...Chystá se na cestu šamana a právě při této masáži jsem mu "probudila" hadí sílu, kterou k tomu potřebuje. neptejte se mě jak:-):-) takové věci se nedají popisovat, ty se musí zažít...Ke konci masáže prvního z partnerů (což je tak 30-45minut) začla masírovat i Blanka Tamarku. ta si úplně ulítla, zažila si nějakou silnou věc, začla moc plakat...Honza mi šel vybrat olej a já se modlila, aby vybral nějaký, který mi pomůže. Cítila jsem, jak se díky Tamarčinýmu "úletu" taky dostávám mimo, jak jsem napojená a že potřebuji být hodně silná, abych zvládla to, co má přijít. vytáhl mi cedr. Cedr byl přesně pro mě - přinesl mi sílu i spojení s Anastázií. Do rukou mi při masáži proudilo zářivé jasné světlo, díky kterému jsem si uvědomila svou léčivou moc. Také jsem viděla část budoucnosti - cestu, po které kráčím se svými dětmi. jak mi děti i celý Vesmír pomáhají. připravují mi cestu předem, podmínky, okolnosti...Směřujeme všichni k Bohu (ke Zdroji) a každý má cestu právě tak dlouhou, aby se během ní dokázal na toto setkání připravit. Nejdřív mi bylo moc smutno, plakala jsem - z toho,že každý musí růst, že je to nekonečné, že ani Tamarka nemá vše vyřešené...Ale ta nádherná představa, jak nám všichni pomáhají, jak jsme v bezpečí a vše se děje "správně" a v pravý čas - to byla síla!
Po masáži jsme si beze slova měli vzít pastely a papír a namalovat společný obrázek. namalovali jsme krásnou mandalu, pozitivní, žluto červenou, s hadem urpostřed. Jako vzpomínku na tuto chvíli, která nám tolik dala.
ještě dlouho poté, co už všichni obědvali, jsme si H. vzájemně povídali naše pocity a zážitky z masáže.
Po obědě jsme se sešli k poslednímu kolečku, kdy si každý vytáhl kartu a sdílel se všemi nejsilnější pocit, který si z pobytu odváží. Opravdu to bylo krásné sdílení. Snad jediné, kdy jsme opravdu byli všichni naladění na stejnou vlnu. Všem se udály velké věci a změny a bylo by fajn se se všemi po nějaké době zase vidět a zjistit, jak moc to promítli do běžného života.
No a na závěr bazén....Happy end..Poslední společné potápění..Muži měli potopit své ženy.Nejdříve se žena položila na záda, uvolnila se a muž ji tahal po bazénu za vlasy a pak ji potopil. Opět téma odevzdání. A ženy měly šlapat pod vodou po svých mužích:-) Po zádech a pak i po břichu. většinou se tyto prožitkový věci dělají se zavřenýma očima. A perlička na závěr byla,když my stály na chlapech, oni měli otevřít oči a koukali se přímo na naši pipku:-):-) Pro některé to byl opět silný zážitek, protože si prožili vlastní porod. Žena pochází z ženy, ale muži taky pochází z ženy a to pro ně může být někdy náročné...
Po rozloučení se všema jsme se jeli podívat na bydlení-statek a pozemky- Blanky a Andreje. Nabídla nám totiž po páteční meditaci,jeslti u nich nechceme bydlet. Mají dva domy vedle sebe,tak bud tam nebo bychom si mohli postavit na jejich pozemku ekostavbu. Vzhledem k tomu, že v Ondruškách se nám fakt nelíbí krajina a tam je to jako podhůří hor, byla to pro nás pecka.Sotva jsme se definitivně rozhodli pro Ondrušky (oželeli karpaty, začli tam sázet rostliny...), zase nabídka jiného místa. Ale když jsme seděli u nich na kársném kopci a koukali dolů do krajiny na ovečky a kozy (a malinkatý kůzlátka), cítili jsme, že na komunitu ještě nejsme připravení. Musíme ještě hodně růst, hodně si toho zažít sami...A snad pro nás "mrtvý kraj" kolem Bíteše bude mít nějaký smysl. Snad si to tam přetvoříme, energie vyladíme, svobodu ucítíme a až si zažijeme to,co tam zažít máme, zvedneme kotvy. Do komunity, k moři, do pralesa..To ještě netušíme:-) Ale důvěřuji Bohu, že nás povede.
Zpoždění nebylo až tak způsobené nedostatkem času,ale spíš tím, že jsme ještě stále v procesu. Téměř každý den se nám dějí nějaké zvláštní věci. Lítáme si po Vesmíru, připravujeme H. iniciaci, vracíme se do minulých životů, děláme si rituálky a ták. prostě jsme mimo:-) Až na to,že se v takovém stavu nedá zas tak moc plynout v normálním běžným životě domácích prací a výdělečných prací, tak si to užíváme.
No ale vraťme se k neděli...
Dopoledne jsme se-stejně jako v pátek- masírovali. zabalení jen v sarongu jsme se oddali jeden druhému. Partnerovi vybereš s láskou a intuitivně aromaolej,což je dost podstatná součást masáží. Aromaoleje nám mohou pomoci v meditacích, při fyzických i psychickcýh potížích. Vytáhla jsem pro H. "kuskus", což je olejíček pro ty, kteří touží po dokonalosti. Ó jak výstižné:-):-) Hladila jsem ho, masírovala, zaplavila něhou a láskou. Od srdce k srdci...Chystá se na cestu šamana a právě při této masáži jsem mu "probudila" hadí sílu, kterou k tomu potřebuje. neptejte se mě jak:-):-) takové věci se nedají popisovat, ty se musí zažít...Ke konci masáže prvního z partnerů (což je tak 30-45minut) začla masírovat i Blanka Tamarku. ta si úplně ulítla, zažila si nějakou silnou věc, začla moc plakat...Honza mi šel vybrat olej a já se modlila, aby vybral nějaký, který mi pomůže. Cítila jsem, jak se díky Tamarčinýmu "úletu" taky dostávám mimo, jak jsem napojená a že potřebuji být hodně silná, abych zvládla to, co má přijít. vytáhl mi cedr. Cedr byl přesně pro mě - přinesl mi sílu i spojení s Anastázií. Do rukou mi při masáži proudilo zářivé jasné světlo, díky kterému jsem si uvědomila svou léčivou moc. Také jsem viděla část budoucnosti - cestu, po které kráčím se svými dětmi. jak mi děti i celý Vesmír pomáhají. připravují mi cestu předem, podmínky, okolnosti...Směřujeme všichni k Bohu (ke Zdroji) a každý má cestu právě tak dlouhou, aby se během ní dokázal na toto setkání připravit. Nejdřív mi bylo moc smutno, plakala jsem - z toho,že každý musí růst, že je to nekonečné, že ani Tamarka nemá vše vyřešené...Ale ta nádherná představa, jak nám všichni pomáhají, jak jsme v bezpečí a vše se děje "správně" a v pravý čas - to byla síla!
Po masáži jsme si beze slova měli vzít pastely a papír a namalovat společný obrázek. namalovali jsme krásnou mandalu, pozitivní, žluto červenou, s hadem urpostřed. Jako vzpomínku na tuto chvíli, která nám tolik dala.
ještě dlouho poté, co už všichni obědvali, jsme si H. vzájemně povídali naše pocity a zážitky z masáže.
Po obědě jsme se sešli k poslednímu kolečku, kdy si každý vytáhl kartu a sdílel se všemi nejsilnější pocit, který si z pobytu odváží. Opravdu to bylo krásné sdílení. Snad jediné, kdy jsme opravdu byli všichni naladění na stejnou vlnu. Všem se udály velké věci a změny a bylo by fajn se se všemi po nějaké době zase vidět a zjistit, jak moc to promítli do běžného života.
No a na závěr bazén....Happy end..Poslední společné potápění..Muži měli potopit své ženy.Nejdříve se žena položila na záda, uvolnila se a muž ji tahal po bazénu za vlasy a pak ji potopil. Opět téma odevzdání. A ženy měly šlapat pod vodou po svých mužích:-) Po zádech a pak i po břichu. většinou se tyto prožitkový věci dělají se zavřenýma očima. A perlička na závěr byla,když my stály na chlapech, oni měli otevřít oči a koukali se přímo na naši pipku:-):-) Pro některé to byl opět silný zážitek, protože si prožili vlastní porod. Žena pochází z ženy, ale muži taky pochází z ženy a to pro ně může být někdy náročné...
Po rozloučení se všema jsme se jeli podívat na bydlení-statek a pozemky- Blanky a Andreje. Nabídla nám totiž po páteční meditaci,jeslti u nich nechceme bydlet. Mají dva domy vedle sebe,tak bud tam nebo bychom si mohli postavit na jejich pozemku ekostavbu. Vzhledem k tomu, že v Ondruškách se nám fakt nelíbí krajina a tam je to jako podhůří hor, byla to pro nás pecka.Sotva jsme se definitivně rozhodli pro Ondrušky (oželeli karpaty, začli tam sázet rostliny...), zase nabídka jiného místa. Ale když jsme seděli u nich na kársném kopci a koukali dolů do krajiny na ovečky a kozy (a malinkatý kůzlátka), cítili jsme, že na komunitu ještě nejsme připravení. Musíme ještě hodně růst, hodně si toho zažít sami...A snad pro nás "mrtvý kraj" kolem Bíteše bude mít nějaký smysl. Snad si to tam přetvoříme, energie vyladíme, svobodu ucítíme a až si zažijeme to,co tam zažít máme, zvedneme kotvy. Do komunity, k moři, do pralesa..To ještě netušíme:-) Ale důvěřuji Bohu, že nás povede.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)